Tvar soch hledám dlátem

Pořád se něco učím, my padesátníci, co jsme se ještě nenarodili s mobilem v ruce, jsme vlastně šťastná generace, moje dcera mě natočila, jak otesávám dřevěný špalek a snažím se vykřesat z něj tvar. pak jsme ještě udělaly nějaké fotky a napsaly pár komentářů, měly jsme s tím samozřejmě práci, ale nebylo to zrovna dolování uhlí - výsledek ? Sama se na sebe dívám a žasnu, jak se šíří moje prosba o pomoc při finančním pokrytí výstavy prostorem... Není všechno dokonalé, ale je pořád co dělat, co se učit a plno nápadů, takže v pohodě .. estoy preparando la exposición. 

Adresa projektu a podívejte se a pošlete, nejlépe však, když projekt podpoříte. Děkuji.-
https://www.hithit.com/cs/project/1315/tvar-soch-hledam-dlatem

Zamyšlení nad tím co bylo a už není

Je zajímavé, že s odstupem vždy žasnu nad tím, jak lidé kolem mě hodnotí někoho nebo nějakou situaci emotivně, neobjektivně a vždy si říkám, no jistě, zase někdo mimo...Je to vlastně velmi těžké se oprostit od svých postojů a trochu si dát práci popřemýšlet a ujasnit si, v čem tkví v jádro, nebo-li merit věci. O to je to těžší u politiků a veřejně vystupujících osob, kdy vzniká klubko se protínajících informací o tom dotyčném a často je jednodušší se svézt po nějaké osobní informaci...Václav Havel byl filosof-spisovatel, politik a muž-manžel. Jeho osobní život neshledávám nijak přitažlivým, ale na druhou stranu do jeho peripetií nevidím, takže nemohu soudit. Jako politik mi přišel občas naivní  a v posledních letech se jeho politické téma jakési nadstranickosti vyčerpalo a bylo vidět, že elán a nadšení z něj logicky vyprchalo, nesplnila se ani jeho očekávání a jakoby už neměl co říct. Přihlásila se i únava a nemoci věku.
Přesto byla jeho role nezastupitelná, i se všemi odbočkami o nichž třeba ještě nevíme, je to jedno, byl ve správnou dobu na správném místě  a teprve teď(když není mezi námi)  je vidět, kde byla jeho laťka, resp. jak vysoko... nemusel jistě udělat spoustu věcí ve svém životě a určitě by ho měl jednodušší a je to paradoxně ta druhá strana Země, která si jeho historický význam uvědomila a stále (na rozdíl od nás) uvědomuje. Nicméně role prezidenta u nás není tak exekutivní jako třeba v USA a tak mi tolik nechybí  jako jeho role jako filozofa, spisovatele.
Velice mi chybí jeho myšlenkový potenciál, to umění říct to podstatné, definovat přesně ten merit, který je sice jasný, ale také je utajený a po jeho projevu jsem si vždycky musela říct, no jasně, je to tak. Uchvacovalo mě, jak pracoval se slovy, slovo mělo ten význam slova co má mít a to není náhoda, protože ten člověk, co říká slova, to musí sám v sobě tak mít a to je dáno historickou zkušeností a jsme u integrity osobnosti a toho všeho okolo. Jak to dokázal říct? prostě pár slovy, ale zkrátka úžasně trefně, přesně, výstižně a slušně. Jeho projevy a myšlenky, rozhovory byly důsledkem mnoha myšlení, čtení a co víc, bylo vidět, jak je sám v tu samou chvíli jakoby překvapen a šprýmařsky až užasnutý, že ta která věc, je taková, jak ji pojmenoval. Bavilo ho to a byl v tom nedostižný. Inspiroval mě v mnoha případech k zamyšlení, k přehodnocení názorů, mnohokrát jsem přemýšlela, jak to že jsem na to také nepřišla..a jak to myslel,Pořád však zůstával především filozofem života, nebyl tím typem jako Heidegger, Chomsky, mně stačí číst přednášky Umberta Ecca a text je plný odkazů, vsuvek a komplikovaností, to nikoliv, Václav Havel byl ojedinělým a jedinečným filozofem života a velice mi chybí.

Něco málo o pyramidě...

Psaní blogu jsem trochu podcenila. Je skoro červenec a nestíhám. Nestíhám tedy víc věcí, ale napsat všechno, co bych chtěla, nestíhám docela určitě.Přitom nejde o to, že bych neměla témata, událo se tolik věcí, nechci být neskromná. ALE - Buď mi plán rozhodí nějaká pracovní událost, které se musím věnovat okamžitě, nezbytně a plně anebo zklame má vůle, protože už jsem večer obvykle tak unavená, že zkrátka  už nedělám náročnější věci kromě rutiny. Závěr je jednoznačný, moje vůle polevuje a já klesám po pomyslných stupních pyramidy dokonalosti zase dolů. Abyste rozuměli, to není z mé hlavy, pyramida je symbol dokonalosti a když dosáhnete toho bodu nahoře, tak jste sice dosáhli dokonalosti, ale také skončila vaše cesta k němu. Je to tajemný symbol cesty životem a vy se potácíte na stupních fyzické aktivity vaší mysli, těla a ducha o to od zrození až po smrtící dokonalost a to všechno v minulosti, přítomnosti či budoucnosti. Kombinací je mnoho, můžete žít nyní, ale snít v minulosti, nacházíte se v duševní a emoční labilitě, protože ztratíte pojem, kde se nacházíte a tudíž nevíte kudy kam, jestli nahoru či dolů. Abych dospěla k meritu věci : JÁ MILUJI PYRAMIDY. Jsou prostě ohromující a to i nyní, vychází mi totiž, že vzhledem ke stavu, ve kterém se nyní nacházím, to jest jeden krok nahoru a jeden a půl dolů, toho mám ještě dost před sebou a to je přece skvělé.



http://janakrizova.cz/export/sites/jk2/tvorba/plastiky/1996-97-pyramida-skutecnost/text3.jpg

Kde jsou okapy?

Jsem na zahradě, v klidu a pohodě hrabu listí, chvilku se zastavím, zvednu hlavu a jen tak se dívám. Vzápětí dostávám první signál, že NĚCO není tak, jak má být, ale ještě nevím co. Zneklidněně přejíždím pohledem známé věci a pátrám co je jinak. Výsledek je překvapující -nejenže je něco jinak, je jinak úplně - na místě mých svodů ze střechy dolů je prázdno. Jo jasně, nic nového, ale bylo zvláštní jak to moje hlava prostě nechtěla akceptovat. Procesy kdy děláme něco my sami, protože to chceme, i když jsou to třeba blbosti, jsou zkrátka v souladu s naší vůlí a tak je akceptujeme nejenom my sami, ale i náš obdivuhodný mozek. Takže se chci dát do pohybu a jít volat na policii a nic, stojím a zírám a prostě nejde přijmout to, že nějaký idiot přelezl v noci, ve dne - kdo ví? plot a serval svody proto, aby je vzápětí odnesl do sběrny a obdržel za ně něco kolem pěti stovek. Je fakt, že když o tom dumám, tak je ten náš mozek prostě geniální zařízení, kdo by chtěl mít ukradené svody, že ????

Srandomela

Napadlo mě, dle mého, poněkud záživnější pojmenování situace v naší politice - je to ale srandovní mela, kterou ti chudáci poslanci musí snášet. Ale vážně, začíná se mi jevit, že možná ty volby nedopadly zase tak špatně, a to v konečném důsledku, který zatím přináší. Co je však opravdu povedené, je snaha haškovců o odvolání Sobotky a to den po volbách, vím, že to není nic nového, ale je to lepší zpráva než se zkraje zdálo. Konečně se totiž věci čistí, hýbají, vyjasňují a to se týká i ostatních stran - Pavel Bělobrádek nejen že má pěkný hluboký hlas, ale formuluje celkem dobře ideje a myšlenky a zdá se, že má co říci. Nakonec nacházím i něco sympatického na Babišovi, i když kdo je faktickým lídrem této strany?, a sice, že říká nevím, učím se a opravdu to dělá. Třeba bude jeho přínos politice víc pozitivní, ale je to tvrdý manažer, co by jinak nebyl tam, kde je, takže se bude asi učit rychle a bude zapotřebí, aby měl schopného spoluhráče, co ho občas klepne přes prstíky. Bohužel ODS nepřináší nic nového, ani sebereflexi, ani nápady, ani vizi,  zkrátka nic a to ani prostřednictvím osoby Mirky Němcové. Připomínají mi děti ve škole, co stojí a čekají až jim paní učitelka řekne co mají dělat. Mimochodem jsem Popis Egypta na zámku Kynžvart viděla, ale slíbila jsem, že nebudu publikovat žádnou fotku. Bylo to nádherné dívání, v temné knihovně při svitu jedné žárovky, v sále plném vlezlého chladu. 

Hommage a Arnošt Lustig

Nevím proč, včera jsem si vzpomněla na své první setkání s Arnoštem, Lustigem, stála jsem na chodbě Literární akademie, tehdy ještě na Spořilově, vedle kanceláře, kam chodili vyučující literáti vyřizovat své záležitosti, když se přede mnou objevil muž menšího vzrůstu v kožené bundě, s očima, které upoutaly na první pohled a s úsměvem mě skokem objal (naprosto jsem to nečekala a v životě jsem ho do té doby neviděla) a řekl mi: "Ahoj, jak se máš? Ty máš pěkný prsa, jak se jmenuješ ? ", smál se a mrkal na ostatní. Janu Vedralovi, stojícímu vedle mě  řekl: " Jak se máš, ty bejku? " a mluvil a mluvil, vtipy, historky, zkrátka lavina, uragán, byla to čitá radost ze života a mně, i když jsem byla mírně neschopná odporovat tomuhle přívalu, se líbil, pozitivní energie mě zaplavovala a přistihla jsem se, jak se usmívám, ani nevím čemu. Bylo to zkrátka setkání s legendou, na jaké se nezapomíná, a i když jsme se setkali vícekrát, chtěla bych zažít ještě jednou ten příval, tu první chvíli. Samozřejmě jsem věděla, čím si jako opravdu mladý chlapec prošel za války, útěky z transportu smrti, lágr, osud jeho rodiny, nakonec je to jeho téma v literatuře, ale právě proto si v té souvislosti představte bytost, jak se těší ze všeho, čeho se zúčastní a jaksi mimochodem to obnaží na kost bez těch přetvářek a konec konců je to ke všemu přesně tak...naše pohnutky ke konání jsou vesměs nízkého původu... později mi někdo vyprávěl, jak Arnošt piluje své texty, váhá, volí a vybírá každé slovo, jak nesmírně až úzkostlivě přepisuje a doplňuje dílo než jej uzná za vhodné samostatné existence. To mě nepřekvapuje, je to záznam, svědectví velkého spisovatele, co tady zůstane pro budoucnost, ale takovéto osobnosti formované dvěma extrémy totiž života a smrti, ty už dnes rozhodně nepotkáte.....

Zelená obálka ve schránce

V minulých dnech jsem vyndala ze schránky zelenou obálku s bílým štítkem, jasně, nic nového pod sluncem. Nicméně nové je, že situace, kdy absolutně nevím, koho a co volit, mě frustruje. Pravici, samozřejmě, ale kterou stranu? Jak přispěju k další eskalaci politiky, když zakroužkuji Mirku Němcovou, Jiřího Pospíšila, kteří nespíš mandát získají, ale o čem budou jejich možnosti bez podpory politické strany? To je pár jmen, která mi něco říkají, ostatní kandidáti jsou pro mě bezejmenní. Představa, že kterákoliv strana bude muset vzít do tandemu komunisty, je však pro mě popřením přijatelných principů. Dobře, kníže, fakt spí, mluví, že mu nerozumím, občas uletí, ztrácí tah na branku, prostě je to starý pán s jedinou jasnou jistotou, ale důležitou, totiž že opravdu nepotřebuje peníze. Kalousek, šedá eminence, která figuruje v tomhle odvaru politiky dvacet let, to nezachrání ani agent 007. Jediná strana, jejíž názory jakž takž mohu přijmout, je kupodivu Pirátská strana, ale kolik získá? jaký může mít mandát?
 Obálka od Andreje Babiše mě čekala dnes, celé tohle hnutí je něco jako berlusconizace po česku, je to prvoplánové jednání - všichni čekáte, že přestanu v politice (až tam budu) řídít firmy -dopředu tedy říkám, že nikoliv, budu nadále řídit firmy, ha, jak je p. Babiš férový a tak můžem pokračovat, opravdu děkuji, ne. Jedno je jisté, ať bude nakonec u moci kdokoliv, bude zase malý český rybníček plný kapříčků zmítán souboji o.... - kruci o co se vlastně pořád hádají? podrážejí? intrikují? dohadují? dělají naschvály?