Zamyšlení nad tím co bylo a už není

Je zajímavé, že s odstupem vždy žasnu nad tím, jak lidé kolem mě hodnotí někoho nebo nějakou situaci emotivně, neobjektivně a vždy si říkám, no jistě, zase někdo mimo...Je to vlastně velmi těžké se oprostit od svých postojů a trochu si dát práci popřemýšlet a ujasnit si, v čem tkví v jádro, nebo-li merit věci. O to je to těžší u politiků a veřejně vystupujících osob, kdy vzniká klubko se protínajících informací o tom dotyčném a často je jednodušší se svézt po nějaké osobní informaci...Václav Havel byl filosof-spisovatel, politik a muž-manžel. Jeho osobní život neshledávám nijak přitažlivým, ale na druhou stranu do jeho peripetií nevidím, takže nemohu soudit. Jako politik mi přišel občas naivní  a v posledních letech se jeho politické téma jakési nadstranickosti vyčerpalo a bylo vidět, že elán a nadšení z něj logicky vyprchalo, nesplnila se ani jeho očekávání a jakoby už neměl co říct. Přihlásila se i únava a nemoci věku.
Přesto byla jeho role nezastupitelná, i se všemi odbočkami o nichž třeba ještě nevíme, je to jedno, byl ve správnou dobu na správném místě  a teprve teď(když není mezi námi)  je vidět, kde byla jeho laťka, resp. jak vysoko... nemusel jistě udělat spoustu věcí ve svém životě a určitě by ho měl jednodušší a je to paradoxně ta druhá strana Země, která si jeho historický význam uvědomila a stále (na rozdíl od nás) uvědomuje. Nicméně role prezidenta u nás není tak exekutivní jako třeba v USA a tak mi tolik nechybí  jako jeho role jako filozofa, spisovatele.
Velice mi chybí jeho myšlenkový potenciál, to umění říct to podstatné, definovat přesně ten merit, který je sice jasný, ale také je utajený a po jeho projevu jsem si vždycky musela říct, no jasně, je to tak. Uchvacovalo mě, jak pracoval se slovy, slovo mělo ten význam slova co má mít a to není náhoda, protože ten člověk, co říká slova, to musí sám v sobě tak mít a to je dáno historickou zkušeností a jsme u integrity osobnosti a toho všeho okolo. Jak to dokázal říct? prostě pár slovy, ale zkrátka úžasně trefně, přesně, výstižně a slušně. Jeho projevy a myšlenky, rozhovory byly důsledkem mnoha myšlení, čtení a co víc, bylo vidět, jak je sám v tu samou chvíli jakoby překvapen a šprýmařsky až užasnutý, že ta která věc, je taková, jak ji pojmenoval. Bavilo ho to a byl v tom nedostižný. Inspiroval mě v mnoha případech k zamyšlení, k přehodnocení názorů, mnohokrát jsem přemýšlela, jak to že jsem na to také nepřišla..a jak to myslel,Pořád však zůstával především filozofem života, nebyl tím typem jako Heidegger, Chomsky, mně stačí číst přednášky Umberta Ecca a text je plný odkazů, vsuvek a komplikovaností, to nikoliv, Václav Havel byl ojedinělým a jedinečným filozofem života a velice mi chybí.