Kde jsou okapy?

Jsem na zahradě, v klidu a pohodě hrabu listí, chvilku se zastavím, zvednu hlavu a jen tak se dívám. Vzápětí dostávám první signál, že NĚCO není tak, jak má být, ale ještě nevím co. Zneklidněně přejíždím pohledem známé věci a pátrám co je jinak. Výsledek je překvapující -nejenže je něco jinak, je jinak úplně - na místě mých svodů ze střechy dolů je prázdno. Jo jasně, nic nového, ale bylo zvláštní jak to moje hlava prostě nechtěla akceptovat. Procesy kdy děláme něco my sami, protože to chceme, i když jsou to třeba blbosti, jsou zkrátka v souladu s naší vůlí a tak je akceptujeme nejenom my sami, ale i náš obdivuhodný mozek. Takže se chci dát do pohybu a jít volat na policii a nic, stojím a zírám a prostě nejde přijmout to, že nějaký idiot přelezl v noci, ve dne - kdo ví? plot a serval svody proto, aby je vzápětí odnesl do sběrny a obdržel za ně něco kolem pěti stovek. Je fakt, že když o tom dumám, tak je ten náš mozek prostě geniální zařízení, kdo by chtěl mít ukradené svody, že ????

Srandomela

Napadlo mě, dle mého, poněkud záživnější pojmenování situace v naší politice - je to ale srandovní mela, kterou ti chudáci poslanci musí snášet. Ale vážně, začíná se mi jevit, že možná ty volby nedopadly zase tak špatně, a to v konečném důsledku, který zatím přináší. Co je však opravdu povedené, je snaha haškovců o odvolání Sobotky a to den po volbách, vím, že to není nic nového, ale je to lepší zpráva než se zkraje zdálo. Konečně se totiž věci čistí, hýbají, vyjasňují a to se týká i ostatních stran - Pavel Bělobrádek nejen že má pěkný hluboký hlas, ale formuluje celkem dobře ideje a myšlenky a zdá se, že má co říci. Nakonec nacházím i něco sympatického na Babišovi, i když kdo je faktickým lídrem této strany?, a sice, že říká nevím, učím se a opravdu to dělá. Třeba bude jeho přínos politice víc pozitivní, ale je to tvrdý manažer, co by jinak nebyl tam, kde je, takže se bude asi učit rychle a bude zapotřebí, aby měl schopného spoluhráče, co ho občas klepne přes prstíky. Bohužel ODS nepřináší nic nového, ani sebereflexi, ani nápady, ani vizi,  zkrátka nic a to ani prostřednictvím osoby Mirky Němcové. Připomínají mi děti ve škole, co stojí a čekají až jim paní učitelka řekne co mají dělat. Mimochodem jsem Popis Egypta na zámku Kynžvart viděla, ale slíbila jsem, že nebudu publikovat žádnou fotku. Bylo to nádherné dívání, v temné knihovně při svitu jedné žárovky, v sále plném vlezlého chladu. 

Hommage a Arnošt Lustig

Nevím proč, včera jsem si vzpomněla na své první setkání s Arnoštem, Lustigem, stála jsem na chodbě Literární akademie, tehdy ještě na Spořilově, vedle kanceláře, kam chodili vyučující literáti vyřizovat své záležitosti, když se přede mnou objevil muž menšího vzrůstu v kožené bundě, s očima, které upoutaly na první pohled a s úsměvem mě skokem objal (naprosto jsem to nečekala a v životě jsem ho do té doby neviděla) a řekl mi: "Ahoj, jak se máš? Ty máš pěkný prsa, jak se jmenuješ ? ", smál se a mrkal na ostatní. Janu Vedralovi, stojícímu vedle mě  řekl: " Jak se máš, ty bejku? " a mluvil a mluvil, vtipy, historky, zkrátka lavina, uragán, byla to čitá radost ze života a mně, i když jsem byla mírně neschopná odporovat tomuhle přívalu, se líbil, pozitivní energie mě zaplavovala a přistihla jsem se, jak se usmívám, ani nevím čemu. Bylo to zkrátka setkání s legendou, na jaké se nezapomíná, a i když jsme se setkali vícekrát, chtěla bych zažít ještě jednou ten příval, tu první chvíli. Samozřejmě jsem věděla, čím si jako opravdu mladý chlapec prošel za války, útěky z transportu smrti, lágr, osud jeho rodiny, nakonec je to jeho téma v literatuře, ale právě proto si v té souvislosti představte bytost, jak se těší ze všeho, čeho se zúčastní a jaksi mimochodem to obnaží na kost bez těch přetvářek a konec konců je to ke všemu přesně tak...naše pohnutky ke konání jsou vesměs nízkého původu... později mi někdo vyprávěl, jak Arnošt piluje své texty, váhá, volí a vybírá každé slovo, jak nesmírně až úzkostlivě přepisuje a doplňuje dílo než jej uzná za vhodné samostatné existence. To mě nepřekvapuje, je to záznam, svědectví velkého spisovatele, co tady zůstane pro budoucnost, ale takovéto osobnosti formované dvěma extrémy totiž života a smrti, ty už dnes rozhodně nepotkáte.....

Zelená obálka ve schránce

V minulých dnech jsem vyndala ze schránky zelenou obálku s bílým štítkem, jasně, nic nového pod sluncem. Nicméně nové je, že situace, kdy absolutně nevím, koho a co volit, mě frustruje. Pravici, samozřejmě, ale kterou stranu? Jak přispěju k další eskalaci politiky, když zakroužkuji Mirku Němcovou, Jiřího Pospíšila, kteří nespíš mandát získají, ale o čem budou jejich možnosti bez podpory politické strany? To je pár jmen, která mi něco říkají, ostatní kandidáti jsou pro mě bezejmenní. Představa, že kterákoliv strana bude muset vzít do tandemu komunisty, je však pro mě popřením přijatelných principů. Dobře, kníže, fakt spí, mluví, že mu nerozumím, občas uletí, ztrácí tah na branku, prostě je to starý pán s jedinou jasnou jistotou, ale důležitou, totiž že opravdu nepotřebuje peníze. Kalousek, šedá eminence, která figuruje v tomhle odvaru politiky dvacet let, to nezachrání ani agent 007. Jediná strana, jejíž názory jakž takž mohu přijmout, je kupodivu Pirátská strana, ale kolik získá? jaký může mít mandát?
 Obálka od Andreje Babiše mě čekala dnes, celé tohle hnutí je něco jako berlusconizace po česku, je to prvoplánové jednání - všichni čekáte, že přestanu v politice (až tam budu) řídít firmy -dopředu tedy říkám, že nikoliv, budu nadále řídit firmy, ha, jak je p. Babiš férový a tak můžem pokračovat, opravdu děkuji, ne. Jedno je jisté, ať bude nakonec u moci kdokoliv, bude zase malý český rybníček plný kapříčků zmítán souboji o.... - kruci o co se vlastně pořád hádají? podrážejí? intrikují? dohadují? dělají naschvály?

Co říkám já

Co říkám já
"Možná je to dobrý nápad, možná je to méně dobrý nápad, v každém případě mám v úmyslu se s Vámi občas podělit o to, co se mi honí hlavou a zajímá mě, co na to řeknete. Třeba je to tím, že je čím dál víc témat,která mě přímo dráždí a některá dokonce přivádí do varu, abych uvedla příklad, politika, volby, ale to by bylo nošení dříví do lesa. Je jich mnohem víc, a nejsou zase všechny věci, které mě zajímají, tak úplně negativní. To právě ne." 

Jak říká Spejbl a Hurvínek, úplně nejlepší je příklad: takže příklad: příští týden se chystám na víkend do Karlových Varů, a protože kousek od nich leží zámek Kynžvart, kde, jak vím, uschovávají jeden z tří pouhých kompletních vydání 24 dílného exempláře popisu Egypta na světě, napadlo mě napsat mail a požádat o možnost prohlédnout si tento skvost. Je to totiž jedno z mých téměř životních přání, starý Egypt mě zkrátka zajímá odjakživa, takže jsem napsala mail a DOKONCE přišla odpověď. V ní paní průvodkyně požádala správce sbírek, aby se se mnou domluvil na termínu. Byla jsem úplně nadšena, prstíky mi v práci hbitě kmitaly po klávesnici, hned jakoby bylo slunce, netrvalo ale dlouho a bylo jasné, že úsilí naráží na osobu správce sbírek, který samozřejmě neodpověděl. Pak jsem byla pohlcena prací, volbami, vařením, žehlením a tak. 

Mezitím se přiblížil termín odjezdu, tak jsem s lítostí napsala paní průvodkyni, že jsem nedostala odpověď a že sice chápu, že je to laskavost atd. a stal se zase zázrak, dostala jsem vysvětlení, že správce sbírek je v zahraničí, ale nebude problém, abych se podívala do červených desek a všechno dobře dopadne. Možná Popis vyfotím, ale hlavně ho uvidím, velká pyramida je v něm třeba zobrazena ještě s částí mramorového obkladu a Sfinga je zachovalá ještě před odstřelováním mameluky (bavili se tím)... 

Kdyby Vás to zajímalo, tak při svém tažení do Egypta se Napoleon rozhodl podle vzoru Alexandra Velikého vzít s sebou také 151 vědců a umělců. TAK MI DRŽTE PALCE.